Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rudolf Havlík

Odpadkové děti

Svět je komplikované místo. Poslední dobou to zjišťujeme každým dnem a odpovědi na naše otázky přestávají být jednoduché. Okolí je plné prapodivných věcí a událostí, se kterými se musíme umět nějak vypořádat. To, že nás tyto věci zajímají až ve chvíli, kdy se to děje kousek od nás, je svým způsobem přirozené, i když to považuji za skvělou ukázku pokrytectví, ale s tím si to musí v hlavě vybojovat asi každý sám.

8.2.2015 v 16:34 | Karma článku: 39.90 | Přečteno: 9380 | Diskuse

Rudolf Havlík

Honba za králem džungle II.

Běžím jako šílenec. Utíkám pralesem a slyším jen, jak mi pod nohama šustí listí a ostnaté větve mi vytrhávají maso z nohou, protože běžím hlava nehlava. Je to běh o život. O všechno. Předběhl jsem Inda, který u sprintu stíhá ještě ke všemu naříkat a ve chvíli, kdy jsem ho míjel, zavyl a pokusil se mě předběhnout tím, že začal rychleji mávat rukama a komíhat hlavou. Nemá šanci, protože tady já nezhebnu, to ať raději sežere jeho, debila, stejně je to jeho vina. Proletěl jsem křovím a ocitl se ve volném prostoru, protože prales skončil, což způsobilo, že jsem upadl v plné rychlosti na hlavu a udělal něco, jako parakotoul, ale když si to pustíte pozpátku, zrychleně a vzhůru nohama.

20.12.2014 v 8:36 | Karma článku: 32.66 | Přečteno: 2922 | Diskuse

Rudolf Havlík

Honba za Králem džungle I.

Soustřeďte se, protože teď to bude trochu složitý. Je to už hodně dávno a pamatuju si, že tenkrát jsem nastupoval do letadla v Guangzhou docela nerad. Bylo to poprvé, kdy jsem vyrazil naslepo za něčím, co jsem chtěl vidět a nedokázal jsem si představit, co přesně se bude dít. A kromě toho, tady v Guangzhou na letišti prší. Prší jako snad nikdy. Obloha je černá a zpoždění letu do indického města Chennai polyká půlhodiny jako nenasytný kojenec. Ležím na zemi na koberci, který tu leží už roky, stejně jako já a představuju si, jak se mi do zadku zavrtávají všichni ti roztoči. Když začala bouře kulminovat, dal kapitán konečně pokyn k nástupu. Vždycky mě to nutí k zamyšlení, jestli mi to někdo dělá schválně. Zvednul jsem se na nohy a s výrazem fanynky, která zjistila, že Jared Leto je homosexuál, jsem odešel do letadla Air India.

5.10.2014 v 12:32 | Karma článku: 32.91 | Přečteno: 4313 | Diskuse

Rudolf Havlík

Postřílet všechny

Někdy v roce 1842 vyslala velká Británie svá loďstva k pobřeží Hong Kongu, protože Číňanům začalo vadit, že mají v zemi polovinu lidí závislých na opiu a všechno jde tak nějak do kytek. Čínané ale trochu zaspali průmyslovou revoluci, a tak Britové obsadili ostrovy u Hong Kongu a podařilo se jim dosáhnout dost výhodné smlouvy s Čínou. Pronajala jim Hong Kong a otevřela pět obchodních přístavů pro obchod a ještě jim museli zaplatit válečné výlohy a nějaké to zničené opium jako uniklý zisk. Chvíli to tak klapalo, ale pár let na to došlo k další opiové válce a to zase Číňani projeli a přišli i o Kowloon a pronajali ho Británii na 99 let až do roku 1997. Nankingská smlouva a nakonec i ta Pekingská nebyla úplně fér, tak trošku se na to v historii pozapomíná, ale tak nějak prostě vzniknul Hong Kong.

1.10.2014 v 19:03 | Karma článku: 41.17 | Přečteno: 6861 | Diskuse

Rudolf Havlík

Jen tak mezi náma... II

Dokončení - Nikdy jsem sem neměl jezdit. Na tohle zvláštní místo. Věděl jsem to a stejně jsem sem jel. Idiot. Indie má být duchovním centrem a středobodem náboženství a já nevím co všechno ještě. Realita je, prostě a jednoduše, jiná a zavírat před ní oči je příliš jednoduché. Je báječné, když se vám někdo tam nahoře stará o duši a připravuje vám tam zahradu, žrádlo a prostitutky s křídlama na míru do doby, než se rozhodnete opustit tenhle nestálý svět. Problém je jen v tom, že nám to zatím nikdo nebyl schopen potvrdit, a tak se holt držíme života, jak Ježíš kříže, i když jsme militantní věřící a vláčíme se raději tady v tom marastu, než někde, kde by to nemuselo být úplně přesně, jak nám někdo slibuje. Znáte ty reklamy na Provident teď před vánocema? Tak přesně tak to pak může dopadnout a komu by se to líbilo, že jo. Mně je docela jedno, co se bude dít, jsem rozhodnutý si to užít tady a nahoře se už jenom válet navěky ve vaně a flusat dolů, když můj obláček proletí nad parlamentem nebo nad barákem mojí bývalé němčinářky.

20.12.2013 v 14:16 | Karma článku: 36.40 | Přečteno: 5605 | Diskuse

Rudolf Havlík

Jen tak mezi náma...

Tahle motorka je jako žena. Dělá si co chce. Vůbec mě neposlouchá. Musím být citlivý jako píseň Celliné Dion, abych docílil alespoň trochu plynulé jízdy a to mě dost otravuje. Byl bych docela nerad, kdyby si tady v poušti postavila hlavu, jak to tak ostatně ženy dělávají. Což mi připomíná, že až budu zpět v Bangalore, musím se zastavit za tím Indem, který mi ji prodal a nakopnout ho do obličeje. Když mi tu motorku předával, tvrdil že je prakticky nová a po generálce a vypadal jako bambule na čepici laskavosti. Žhavé slunce se konečně sklání a rozostřený obzor se tetelí horkým vzduchem. Dokonalý obraz, který se navěky vryje do sítnice. Přidal jsem plyn, motorka zaprostestovala a nakonec vyrazila vpřed s razancí běloruského kulometu.

15.10.2013 v 14:21 | Karma článku: 38.76 | Přečteno: 10024 | Diskuse

Rudolf Havlík

Nejezděte na Srílanku

Šílený vedro! Odporný, hnusný, blemcavý vedro! Vyšel jsem před terminál letiště v Colombu, jako už mnohokrát ve svém životě. Po dni a noci strávené v letadle jsem rozmrzelý a vzpomínka na Inda, který seděl vedle mě a chrápal tak nahlas, až se otvíraly schránky na zavazadla, mi na náladě nepřidala. Slizký vedro. Kůže vysušená z klimatizace a triko se mi nalepilo na záda jako dotěrná milenka, která na mě už na letišti nedočkavě čekala. Utrpěl jsem porážku ještě na přepážce, kde se vyřizují víza, protože úředníci, kteří se pohybují za přepážkou museli dostat omylem injekci zpomalovače. Ulepený vedro. Hrůza. Před terminálem jsem se posadil na chodník, abych nabral dech. Vím že mám tak deset sekund než...

29.8.2013 v 12:14 | Karma článku: 41.06 | Přečteno: 10622 | Diskuse

Rudolf Havlík

V nesvaté zemi

Nemám rád Indy. Tedy, kromě těch, které rád mám. A tohohle Inda, který sedí vedle mě ve vlaku z Bombaje do Solapuru, tak toho bych nejraději ubil k smrti lopatou.

18.3.2013 v 9:36 | Karma článku: 46.13 | Přečteno: 17540 | Diskuse

Rudolf Havlík

Základy elementární debility III.

Osmdesát procent lidí na světě jsou idioti. Ve chvíli, kdy tento jednoduchý fakt pochopíte a smíříte se s tím, začnou být věci o mnoho snažší. Těch osmdesát procent samozřejmě pořád osciluje, protože každý do té kategorie, kdy se chová jako idiot občas spadne. Osmdesát procent lidí na planetě většina věcí nezajímá, chovají se jako ovce a nějaké širší kontexty jsou pro ně nesmysly, kterými se nechtějí zabývat. Prostě to tak je. A je to tak v pořádku. Jejich život je o dost jednodušší a já se jim vlastně nedivím. Každopádně díky tomu máte poměrně solidní šanci, že narazíte na nějakého debila, když to nejméně potřebujete.

7.3.2013 v 10:12 | Karma článku: 40.28 | Přečteno: 11637 | Diskuse

Rudolf Havlík

Základy elementární debility II.

Pokračování... Sundal jsem si boty, fusekle jsem zastrčil do igelitového pytlíku, protože se ten smrad nedá vydržet. Koupil jsem je včera dole v obchodě u hotelu. Číňanka mi řekla, že je to nějaká biobavlna, což se ukázalo jako mylné tvrzení. Když jsem se zbavil smrtelného biohazardu, objednal jsem si smaženou rýži, cigára a steak. Pustil jsem televizi, naladil National Geographic, kde poslední dobou ulítávám na sérii Dog Whisperer, kde jeden vysolárkovaný bělozubý šílenec Cesar Millan vysvětluje, jak se správně chovat ke psům, jak je ovládat a jak poznat, kdy jsou smutní, nemocní a podobně.

19.2.2013 v 12:55 | Karma článku: 38.61 | Přečteno: 8890 | Diskuse

Rudolf Havlík

Základy elementární debility I.

Černý ojetý Nissan bojuje sám se sebou na dálnici G3 směrem k městu Hefei. Měli jsme tam dorazit za čtyři hodiny. Počítal jsem pět a půl, protože už nejsem včerejší a vím, že Číňané mě nechtějí stresovat, abych nebyl zbytečně vystresovaný. V tento okamžik jsme na cestě osm hodin a atmosféra ve voze nápadně připomíná demonstraci těsně předtím, než někdo hodí první dlažku a začne téct konečně krev. Vím, že jedeme špatně, ale ještě pořád jsem nesebral odvahu vstoupit do konverzace, která způsobí ve vozidle paniku a hlavně se ode mě bude vyžadovat aktivní účast, na kterou se zatím necítím.

12.2.2013 v 13:52 | Karma článku: 40.95 | Přečteno: 14696 | Diskuse

Rudolf Havlík

Návod na chlapa

Každý z nás je úplně jiný, ale přes to všechno, když odstoupíme do dostatečné vzdálenosti, zjistíme, že naše životy, vztahy, vzorce chování a pruhy na spodním prádle jsou až podezřele stejné. Moderní doba vymyslela návod úplně na všechno a člověk se jenom dotkne internetu a hned mu všichni poradí jak správně jíst, jak zhubnout za deset a půl vteřiny a jak rozpoznat toho partnera pro život během pěti a méně otázek.

19.10.2012 v 11:16 | Karma článku: 45.45 | Přečteno: 26167 | Diskuse

Rudolf Havlík

Ožením se, když...

„Možná bysme měli uvažovat o svatbě.“ Ozvalo se z koupelny. Stojím tam, v trenýrkách na půl žerdi a dívám se na ní, jako kdyby po mě chtěla, abych daroval ledvinu jejímu pětiletému teriérovi. A přitom to doteď šlo docela dobře. Dívám se na ní, a uvědomuju si, že toho člověka vlastně vůbec neznám.

22.8.2012 v 15:11 | Karma článku: 45.06 | Přečteno: 23883 | Diskuse

Rudolf Havlík

Jak nakopnout Číňana

Nádražní hala ve městě Shaoxing smrdí jako záchody na nádraží v Praze. Možná o něco hůř. Potlačil jsem pocit zvracení, prošel po schodech na prostranství před nádražím a posadil se na betonový sokl. Nespal jsem skoro třicetšest hodin. Časový posun mi slisoval mozek do kostičky za očima a mdlé slunce, které se smutně dívá na betonové prostranství mezi panelákovými stavbami, nehřeje. Jen tam je. Stejně jako já. Přišoural se ke mně první žebrák a já utrousil minci a dvě cigarety. Čekám na svůj kontakt. Jako vždycky, když sem přijedu. V dálce na kopci stojí betonová prefabrikovaná pagoda, která je jen náhražkou historie, která už tady zcela zmizela. Rozkašlal jsem se.

4.6.2012 v 17:42 | Karma článku: 37.10 | Přečteno: 6421 | Diskuse

Rudolf Havlík

Angelina

Peking. Nerozumím tomu, ale mám tohle zavšivený místo nějakým způsobem rád. Většina lidí, kteří se tu objeví, by to tu nejradši vypálila atomovkou. Nedivím se jim. Trávit většinu dne v dopravní zácpě není úplně příjemná zábava a pokud se člověk vydá do metra, pochopí jak to asi vypadá v masovém hrobě. Nic tu není a je tu všechno. Je tady buď brutální kosa nebo odporné, smrduté, všeobjímající, slizké, vedro. Dopadl jsem sem před pár dny z Moskvy. Doteď nechápu, jakým způsobem ten rusák dokázal zvednout ten Boeing z ranveje, na které se válelo půl metru sněhu. Evropa je ochromená kalamitou a tady na ulici v Pekingu mrzne tak, až mi zkameněly bubáky v nose. Zamával jsem na taxi.

22.5.2012 v 15:16 | Karma článku: 41.49 | Přečteno: 10147 | Diskuse

Rudolf Havlík

Děti umí makat

„Kolik je jim let?“ Zeptal jsem se Číňana v továrně, která pro mě šije jednu z produkcí. Číňan si zkušeným pohledem prohlíží pracovnice u šicích strojů a nehne ani brvou. Když jsem ho nepřestal ze strany hypnotizovat, odpověď mi nakonec neochotně nabídl. „Třicet dva.“ panejo. Vypadaj skvěle. Na svůj věk. Chvíli se ještě dívám na ty děcka, kterým se ještě kosti nestačily srovnat do fyziognomie dospělého člověka a pomalu pokračuju k dalším stolům. „Hm. Tak jinak, půjdeme si promluvit ven.“

22.3.2012 v 17:03 | Karma článku: 43.59 | Přečteno: 12834 | Diskuse

Rudolf Havlík

Dokonalý svět

„Letiště.“ Prohodil jsem nedbale do plechové kredence na třech kolech a od pusy mi jde pára. „Dvěstěpade...“ Naklonil jsem se do okénka vepředu a zaklepal na okénko. „Hele, to si pletete, já nejsem Pierce Brosnan. Ten má tmavý vlasy

16.3.2012 v 14:39 | Karma článku: 36.60 | Přečteno: 5648 | Diskuse

Rudolf Havlík

Zelenáč

Krásná, dlouhonohá mulatka se záhadně usmála, trochu se na mě zamračila s hranou vážností, udělala dva houpavé kroky vpřed a rozepnula si šifonovou košilku, pod kterou se rýsují krásná prsa. Přistoupila až ke mně, položila mi

13.12.2011 v 8:37 | Karma článku: 39.78 | Přečteno: 7596 | Diskuse

Rudolf Havlík

Měsíční kámen

Tma. Neproniknutelná tma. Přede mnou, za mnou, nahoře dole, prostě všude. Jako v zadku, akorát to tady není kulatý. Jen malá rezavá svítilna v natažené ruce. A voda. Všude je voda. Teče zeshora, zespoda, cáká ze stran. Stojím v ní po pás a nohama hledám oporu na kluzkém povrchu, který nevidím. Krok, sun krok. Žádný ten odhodlaný hrdinský pohyb vpřed. Světlo se komíhá ze strany na stranu a já se potím jako zvíře. Nedá se tu existovat. Vzduch páchne hlínou a po obličeji mi tečou potoky vody a potu. Ještě kousek dopředu. Jen pro ten pocit na páteři. Abych ucítil trochu života.

18.7.2011 v 9:18 | Karma článku: 35.83 | Přečteno: 7973 | Diskuse

Rudolf Havlík

Rumburumburgalarambambula, je nám to líto

Vždycky je noc. Vypotácel jsem se před letištní terminál v Bombaji. Mozek mi říká, že mám spát. Je noc. Tělo se mi snaží naznačit, že ten úhoř v zelený omáčce na palubě Turkish nebyla dobrá volba. Odkutálel jsem se hloub

2.6.2011 v 11:08 | Karma článku: 41.29 | Přečteno: 11674 | Diskuse
VIP
Počet článků 51 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 11789

Jsem takovej prima debil...
 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.